Byl jsem student matematiky na univerzitě. Považoval jsem se za agnostika, ale sebevědomí některých křesťanů, které jsem potkal, pro mě bylo výzvou. Hádal jsem se s nimi měsíce. Došel jsem k přesvědčení, že důkazů o existenci Ježíše je víc, než jsem si myslel.

Nebyl jsem vyzván, abych věřil něčemu bláznivému, ale něčemu přesvědčivému. Možná Ježíš žil. Možná Ježíš vstal z mrtvých. Ale zatím jsem si nebyl jistý. Uběhly měsíce a já jsem se dostal do bodu, kdy jsem byl připravený tomu dát šanci. Obklopen matematickými knihami v univerzitní knihovně jsem se poprvé modlil. Poprosil jsem Ježíše, aby se pro mě stal skutečným. Bylo to důležité rozhodnutí a předpokládal jsem, že se něco stane. Nestalo se nic.

Dva týdny nato jsem se modlil znovu. Udělal jsem rozhodnutí uvěřit v Boha. Řekl bych, že to byl moment, kdy jsem mu začal důvěřovat. Další den se stalo něco neobvyklého. Sám ve svém pokoji jsem zažil tiché a nesporné ujištění, že Ježíš žije a jeho Duch je přítomný v mém životě. Ta zkušenost byla ohromující a trvala několik hodin. Nikdy jsem nezažil podobný pocit. Tehdy se můj život začal měnit. Bůh začal na mé modlitby odpovídat.