Několik let jsem pracovala v organizaci, ve které jsem měla dobré postavení, dobrý kolektiv, pěkné finance, v práci jsem patřila mezi oblíbené. Přesto jsem začala prožívat v práci marnost a práce mě přestávala bavit. Zvyšoval se stres a vše se začalo hromadit. Vznikl z toho jeden velký zamotaný kruh, ze kterého jsem neviděla východisko. Vnitřně jsem prahla po změně, chtěla jsem se vymotat z toho všeho, ale reálně jsem viděla, že nic nezmůžu.

Když jsem byla na dně, odjížděla jsem na jeden křesťanský tábor. Přátelé tam na mně poznali, že nejsem v pohodě a že se něco děje. Věděla jsem přesně, čím to je způsobeno. Stále jsem intenzivně přemýšlela nad svou bezvýchodnou situací v práci. Během jedno večera jsem na táboře slyšela známý biblický příběh o loďce na rozbouřeném moři a Petrovi kráčejícím po vodě. Když se začal Petr topit, vykřikl na Ježíše: „Pane, zachraň mne!“

V mysli mi zůstal obraz topícího se Petra a jeho slova: „Pane, zachraň mne!“ Uvědomila jsem si, že já sama se topím a Pán mě může zachránit. V ten večer jsem se modlila slovy: „Pane, zachraň mě z mé situace v práci. Jen Ty můžeš vše změnit a dodat mi sílu.“

Po tomto večeru jsem dostala odvahu i ujištění udělat radikální změnu. V pondělí, když jsem se vracela po své dovolené zpět do práce, jsem měla s sebou i napsanou výpověď. Nebylo vůbec lehké ji předat, uvnitř mi ale zněla slova: „Důvěřuj mi, já se o tebe postarám.“ S touto jistotou, kterou mi dodal Pán Ježíš, jsem měla odvahu pro změnu.